Kázání z 23. února 2014

Milé sestry a milí bratři,

čas našeho života neúprosně a nezadržitelně běží, utíká, mizí. Jako když otočíte přesýpací hodiny a jednotlivá zrnka postupně propadávají. Přijde čas, kdy poslední zrnko propadne otvorem a hodiny se zastaví. Všichni máme čas odměřen. A všichni budeme jednou dotázáni, co jsme se svěřeným časem života udělali. Přijde jednou velké účtování a Bůh se bude ptát jednoho každého z nás: " Cos udělal s časem, který jsem ti svěřil? " Asi budeme v rozpacích, protože mnoho času a mnoho příležitostí ztrácíme svou vlastní lehkomyslností - jak mnoho hřiven bude shledáno zakopanými a nevyužitými!

Všichni lidé jsou v tomto pozemském životě jako na cestě. Náš život je poutí v čase. Moudrý jako nemoudrý sedí ve vlaku a jede. Je ovšem nejdůležitější otázkou, ve kterém vlaku člověk jede, zda lidé sedí ve správném vlaku, který má skutečný cíl. Apoštol svá slova napomenutí adresuje křesťanům v Efezu. Neříká svá slova všem, ale právě lidem věřícím. Je zřejmé, a my tomu tak rozumíme, že člověk bez Krista se míjí s cílem své životní cesty, je jako cestující v nesprávném vlaku. Věříme-li opravdově v Pána Boha a jeho jediného Syna, Ježíše Krista, pak má naše životní cesta správný směr, nastoupili jsme do správného vlaku. Potom ale skutečně záleží na způsobu, jak využijeme čas jízdy. K tomu směřuje apoštolovo napomenutí. Není to obecná rada typu " užívej života, dokud můžeš ", není to součást kursu " Jak zvýšit osobní výkonnost ". Apoštol píše křesťanům, kteří poznali a přijali evangelium Ježíše Krista. Ne náhodou stojí toto napomenutí až skoro na konci epištoly. Apoštol Pavel vždycky ve svých listech psal nejprve o tom, co Bůh v Ježíši Kristu učinil pro nás, a pak teprve, co máme činit my, jako odpověď víry. Apoštolské rady do života nejsou planým moralizováním, ale důsledkem, který vyplývá z evangelia.

Těsně před našimi verši stojí v epištole slova o tom, že Kristus zazáří tomu, kdo se duchovně probudil ze smrti hříchu: " Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus ". Na tato slova navazuje: "Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří "...

Náš život je zápasem s pokušením a s hříchem. Spoléháme při něm na vítěznou moc Ježíšova světla, které přemáhá zlo a temnotu. Přesto je boj víry vážnou věcí. Vyžaduje soustředění sil a rozvahu, je nutné při něm užívat moudrosti a opatrnosti. Křesťan si musí dávat dobrý pozor na způsob svého života. Být moudrým znamená mít správný pohled na skutečnost, vidět věci ve správných souvislostech. Být moudrým, znamená žít podle Boží vůle, to jest v lásce a službě k druhým lidem. Být moudrý znamená stavět dům svého života jen na Kristu. Moudrost v biblickém slova smyslu není myšlení a teoretické poznání ve smyslu filosofie, ale naprosto praktická záležitost. Po narození Pána Ježíše Krista na tento svět není moudrým ten, kdo Ježíše pohrdavě přehlíží. V anglických překladech tohoto verše se vyskytuje slovo " hlupák ". " abyste si nepočínali jako hlupáci, tupci..." Hlupáky, nemoudrými budou ti, kteří vymění zlato za pozlátko, hlupáky a nemoudrými budou ti, kteří hmotným věcem tohoto světa dají přednost před duchovními, hlupáky budeme tehdy, když dáme přednost pomíjivé kráse, bohatství a slávě před skutečnou duchovní krásou a nepomíjivou korunou života, která je pro nás připravena v nebesích. Nemoudří jsme vždycky, když se víc staráme o své věci v tomto světě a pomíjíme věci Kristovy církve. Nemoudří jsou ti, kteří pro všední starosti a práci pohrdají pozváním na královskou svatbu. Nemoudří a hloupí jsme, když se chováme tak, jako kdybychom si hodiny a dny svého života určovali my, my si o nich rozhodovali, a jako kdyby měli přicházet do nekonečna.

Apoštol říká: "nepromarněte tento čas". Otázka času je problémem našich dnů. Mnozí se vymlouvají, že čas nemají. Ani v neděli ani v týdnu. Nemám čas na shromáždění církve, to je slyšet z mnoha stran, musím pracovat, musím se učit, musím využít dnů ke sportu či pobytu v přírodě, musím se starat, musím, musím.....Co ale sestry a bratři musíme doopravdy? Nejednejme jako nemoudří, ale jako moudří. Nejednejme jako hlupáci ve věcech víry. Je to moudré nemít čas na shromáždění a místo toho vydělávat peníze nebo jinak pracovat? Je to moudré, nemít čas na bibli, modlitbu, ztišení? Copak existuje něco důležitějšího než Boží věci? Jsou naše pracovní povinnosti, povinnosti k rodině, naše zájmy, záliby a slabosti opravdu důležitější? V čem spočívá náš život? Každý týden nám Pán Bůh dává 168 hodin. Kolik z nich máme jako čas na Pána Boha a na církev, na bližní, ve kterých je přece skrytý Bůh sám? Jak to, že mnozí nemáme ani tu jednu hodinu nebo dvě na Boží věci? A jestliže nám brání naše rodiny, naši partneři, není někde chyba? Obávám se, že při konečném zúčtování poznáme, že ty naše strašně důležité věci, kvůli kterým jsme " neměli čas " na slovo Boží, byly pomíjivé marnosti. A navíc na některé věci si čas vždycky najdeme. A kolika chvil litujeme jako ztracených anebo dokonce nešťastně prožitých, ale vzhledem k věčnosti přece neztrácí na důležitosti žádný okamžik prožitý ve společnosti sboru, v modlitbě nebo při čtení bible. Být zakotven v Kristu znamená mít čas, být zbaven horečného spěchu a zbytečného starání.

Nepromarnit tento čas znamená také odepřít si všelijakou zábavu, potěšení, kratochvíli, abys měl čas pro jiné lidi, pro své bližní, kteří tě potřebují. Nemít pro nikoho čas - to není správné užívání času. Správné je věrné plnění povinností a služba bližním. Čas je nám přece svěřen jako hřivna, abychom jí sloužili ve prospěch druhých. Využívejme svůj čas také ke svědectví a službě! Reformátor církve Martin Luther jednou řekl: " Kdybych věděl, že zítra zemřu, přece bych ještě dnes zasadil svůj strom ". Ne pro sebe, ale pro druhé.

A ještě jednu věc nám apoštol připomíná. "neboť nastaly dny zlé". To znamená - žijeme ještě ve dnech tohoto starého světa, starého věku, kdy je svět ovládán hříchem, kdy pokušení dotírá ze všech stran a smrt má dosud svou moc. Že tento svět není v pořádku, nám ukazují denně zprávy v televizi, ale i naše vlastní selhání a bolesti. Jestliže apoštol konstatuje, že to tak je, že jsou " dnové zlí " /K /, pak to je vlastně vyhlížení dopředu. Křesťan se vidí kriticky a stejně střízlivě vidí i svět okolo sebe a proto vyhlíží lepší / protože Boží / budoucnost. Současný čas žije jako přípravu na věčnost. Křesťan ví, že uprostřed tohoto starého věku raší věk nový, důvěřuje Boží moci, která zapuzuje temnotu hříchu a smrti. " Nyní jest čas příhodný, nyní jsou dny spásy".

Tak tedy máme využívat okamžiku a žít moudře. Včerejšek postavit pod odpouštějící Boží milost, zítřek svěřit jeho věčné lásce a dnešek použít k věrnému plnění svých povinností a k ochotné službě bližním.

Na konci naší cesty nás očekává náš Pán. Byl před naší dobou, je s námi nyní a neexistuje žádná budoucnost bez něho a mimo něj. Jednou se ukáže, že ptaní se na jeho vůli každý den našeho života bylo tím nejdůležitějším, tím podstatným, že bylo pravou životní moudrostí a využíváním času.

Amen