Milé sestry a milí bratři,

celý tento oddíl, ale zvláště 32. verš měl veliký význam pro osobu a dílo Mistra Jana Husa, od jehož upálení uběhlo již 598 let. Když Hus ve Výkladu víry, který napsal roku 1412, mluví o základu veškeré křesťanské víry, vyslovuje přesvědčení o osvobodivé síle pravdy. Křesťana definuje jako bojovníka za pravdu a podává mu mravní výzvu: " Protož, věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, jenž jest odloučení věčné od milosti Boží......" Pravda, o které tu Hus mluví, je totožná s osobou a dílem Pána Ježíše Krista.

Sestry a bratři, četli jsme, že mezi Ježíšovými současníky byli i takoví Židé, kteří uvěřili kázání Pána Ježíše Krista. Poznali v něm proroky slibovaného Mesiáše a nechtěli ho zabít jako mnozí jiní Židé, kteří ho měli za podvodníka, falešného proroka a rouhače. A tito Židé, kteří uvěřili a stáli na počátku cesty následování Ježíše, záhy uslyšeli zásadní slovo a podmínku pravého učednictví, kterou Pán Ježíš po každém svém opravdovém následovníkovi požaduje: „ Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky“. Ježíš jim dává kromě podmínky zároveň nádherné zaslíbení: " Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. " Ti oslovení Židé vystoupili ze svého dosavadního života a uvěřili Ježíši Kristu. Pochopili, že on je pravý Mesiáš, který byl ohlašován proroky a který jediný opravdu zachraňuje. Sloveso „zůstávat“ vyjadřuje základní existenci věřících lidí. Toto nové bytí pro ně začalo už tehdy, když v Kristu rozeznali svého Pána a Spasitele. A nyní mají vytrvat v učiněném rozhodnutí a zůstat Kristu nablízku.

NZ na mnoha místech připomíná různými způsoby a četnými výrazy, že křesťanský život je stav, dynamický pohyb víry, ve kterém má člověk zůstávat, setrvávat se stálou bdělostí. U Mk 13,34 Ježíš mluví o služebnících, kteří nepropadají netrpělivosti a mdlobě, bdí až do rána a očekávají svého Pána. A 1. Janova 2,24 říká: „ Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci.“ A Sk apoštolské mluví o tom, že první křesťané zůstávali v učení apoštolském a ve společenství a v lámání chleba a na modlitbách. Z toho všeho plyne, že po uvěření má následovat setrvání ve slově Ježíšově. Prakticky to znamená, že křesťan vyhledává místa, kde se boží Slovo zvěstuje, kde existuje společenství a kde zní modlitba. Vždyť předpokladem víry je slyšení božího Slova. Křesťan potřebuje duchovní stravu, pokrm Božího slova, potřebuje v něm zůstávat, rozvažovat, promýšlet a setrvávat na modlitbách a žít ve společenství církve kde se láme chléb a podává kalich. Výraz " zůstávat " se v Ježíšových řečech v Janově evangeliu objevuje často. Je užíván ve spojení s Kristem /15,7/: „ Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám“. V Kristu zůstáváme přijímáním jeho těla a krve. Nejedná se tu ovšem o nějaké mystické zůstávání, ale jedná se o zůstávání ve slově, v řeči. Tedy jen tehdy jsme Ježíšovými učedníky, slyšíme-li jeho slovo, zůstáváme-li v poslušnosti tohoto slova, máme-li na tomto slovu dost, řídíme-li podle něj rozhodování svého života v církvi i mimo ni. O těch, kdo takto Krista následují, slyší jeho slovo, žijí v církvi a účastní se stolu Páně, je slavnostně prohlášeno: " jste moji učedníci." To že tzv. chodíme do kostela, není jen kvůli lidem a známým, které tam potkáváme, už vůbec to není kvůli osobě faráře, je to nutnost, nezbytnost, chodíme sem kvůli posile víry a Boží oslavě. Všimněme si, sestry a bratři, že existence církve není jen něco zaslíbeného, jen něco budoucího, ale také skutečně přítomnou a pravdivou skutečností v tomto hříšném světě.

Této církvi je zaslíbeno: " Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými ". Církev nachází v pravdě svoji svobodu. Vzkříšený Pán nepodává u Jana žádnou definici, jak církev najde, zachová a vyhlásí pravdu. Ujišťuje nás však, že církev pravdu pozná, že se s pravdou nemine. Jestliže v slově a svátosti zůstáváme na cestě následování Ježíše Krista, pak jdeme vstříc pravdě a svobodě, pak jdeme vstříc cíli našeho života i tohoto světa. Křesťan poznává tuto poslední pravdu skrze víru. Poznat, že Ježíš Kristus je pravda, je dar Ducha svatého. Poznání Pravdy skrze Ducha svatého je tajemným děním, kdy dochází k hluboké proměně člověka. Když poznáte v Ježíši Kristu svého Pána a Spasitele, pak jste došli osvobození a vykoupení svého života. Když se tomuto Pánu oddáte, poznali jste pravdu o svém životě. Když vyznáte Ježíše jako Božího Syna, když přijmete jeho oběť na kříži, když uvěříte jeho slibu věčného života, pak jste poznali to nejvyšší, co člověk může znát, poznali jste, že Bůh se zjevil ve svém Synu Ježíši Kristu. Poznali jste Pravdu, kterou je Ježíš Kristus.

Všichni ostatní bohové jsou jen iluze. Jsou modlami, projekty lidských představ. Jenom Bůh Abrahamův, který se zjevil v Ježíši Kristu, je Pravda. V něm poznáváme pravdu a žijeme pravý život. Pravda je v Janově evangeliu spojena s milostí /1,14/. Ježíš Kristus je pravda Božího milosrdenství. Tato Boží pravda není iluzí lidských ideologií, které člověka nemilosrdně melou až ho zotročí. Boží pravda - Kristus - osvobozuje. Z Krista se pak skrze Ducha svatého bere síla k pravému učednictví, síla k odpovědnému a obětavému životu. Síla k životu v lásce, svobodě a pravdě.

Pojem svobody je objasněn v následujícím rozhovoru. Věřícím židům, kterým platí tak veliká zaslíbení, se nelíbí Ježíšova slova o svobodě, pohoršují je. " Jsme potomky Abrahamovými a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?" Židé byli přesvědčeni, že když jsou Božím vyvoleným národem, zaručuje jim to automaticky svobodu. Je zřejmé, že se tu nejedná o svobodu politickou nebo národní, ale o svobodu ve vztahu k Bohu. Mají přece otce Abrahama, jsou potomky slavných rodů, mají nárok na Boží milost, myslí si o sobě dost a dávají to najevo.

Jenže je nutné, aby poznali, že Bůh přichází k člověku v Ježíši Kristu jako svrchovaná pravda, jako původce a cíl všech věcí. Ježíš přichází, aby usvědčil člověka ze lži a hříchu. Ale přichází také proto, aby mu umožnil poznat zjevení Boží lásky a milosti, Ježíš nám dosvědčuje:“ já jsem ta cesta, pravda i život“. Pokud člověk opustí výšiny své pýchy a domnělé nezávislosti a poddá se Bohu, najde cestu, smysl a cíl života. Sestry a bratři, poznání pravdy není jen teoretická věc. Není to jen naše kývnutí hlavou na souhlas s ní. Poznání pravdy, poznání Krista je zásadní skutečnost našeho života a žádá nasazení celého člověka. Ježíš po nás chce, abychom se k němu přiznali, hledá při nás víru, pohyb a aktivitu lásky a trpělivost naděje. Jestliže zůstáváme v Božím slovu, pak poznáváme v Ježíšovi Boha a Boží pravda se nám stává základním kamenem našeho života, života svobodného Božího dítěte.

Sestry a bratři, vzpomeňme dnes na jednoho bdělého a statečného svědka Boží pravdy. Mistru Janu Husovi se Boží slovo stalo základem života. Z Božího slova poznal pravdu a ta mu zazářila, Kristus, zjevená Boží pravda, slovo Hospodinovo, meč na obě strany ostrý, živé, mocné, burcující slovo. Husovi a jím zahájené první reformaci byla nejpřednější věcí pravda Božího slova. Tato pravda má zásadní dopad na život jednotlivce, církve, národa i celého lidstva. Mistr Jan Hus byl věrný pravdě až do smrti. Na obranu poznané pravdy se vzepřel autoritě všemocné panující církve a nadřadil Krista nade vše. Odhalil scestí, na které církev tehdy sváděla člověka a ničila křesťanský život. Hus dobře rozpoznal, že věrnost Kristu a jeho slovu je nade vše v životě a že Kristus, vtělená Boží pravda, vysvobozuje i ze smrti a věčného zatracení. Mistr Jan Hus je příkladem muže, který poslechl Boží slovo, Ježíšovo slovo:“ já jsem ta pravda“…V tom je jádro jeho díla, jeho osobnosti i svědectví. Svým vroucím vztahem ke Kristu jakožto živému Pánu, který nemůže být odbyt formálním odříkáváním věroučných formulí a kterého nikdo z lidí nemá ve své moci, nám dodnes Hus dává příklad obětavé a živé víry, která nad vlastní prospěch staví poslušnost Božího slova a následování Krista až do smrti. Husovi šlo o nápravu církve, aby poslouchala Krista a jeho následovala. Ani v naší církvi, ani v žádné jiné, ani v této společnosti, ani v tomto národě se toho příliš nezmění, pokud nezačneme jeden každý brát Boží pravdu vážně, pokud nevezmeme vážně Božího Syna, Ježíše Krista s jeho nárokem i zaslíbením. Boží pravda, Boží slovo, Kristus, který mě stojí za škody, následování Pravdy až do hrdel a statků.

Amen