Milé sestry a milí bratři,

nedá se s tím nic dělat, znamení Ježíšovy smrti na sobě křesťan nosí vždycky, tak to říká apoštol Pavel. Ale neříká to izolovaně, ale uvádí tento výrok v jistou souvislost, kterou nesmíme přeslechnout: "aby i život Ježíšův byl na nás zjeven, na našem smrtelném těle". A tak je jasné, být Kristův, být křesťanem je daleko víc, než jen o Bohu vědět a třeba ho i uznávat. Znamená to, že už nejsem sám svůj, nežiju už jen sám pro sebe, ale jemu a pro něj – a od jeho lásky mě už nic nemůže odloučit. Pak neberu to, o čem se píše v NZ jen jako něco, o čem farář musí z povinnosti mluvit, aby se na to nezapomnělo, ale jsem vtažen do děje. Skrze víru a následování Ježíše Krista jsme zataženi, zapojeni do tohoto spasitelného, záchranného dění. Už při křtu se nám zvěstuje: "Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt ? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života." Už se to všecko stalo a děje, s Ježíšem, ale ve víře a v následování i s námi. Proto může věrným učedníkům apoštol napsat do Efezu: "Ale Bůh bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy…Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši".

Platí tedy dodnes a až do konce: "stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti". Když se poohlédneme po okolí tohoto verše, po našem dnešním čtení, pak se nejprve v 7. verši dočteme, že "tento poklad máme ve hliněných nádobách". Apoštol se obrací nejprve na sebe a na ostatní zvěstovatele evangelia, ale pak i na všechny vyznavače Ježíše Krista. Jsme všichni "hliněné nádoby" tj. slabá, křehká keramika. Smrtelní a dočasní lidé, pochybující, slabí a chybující. Zmítáme se životem a kdeco s námi cvičí. Podrobně se to vypočítává v 8. a 9. verši. Úzkosti ze všech stran, bezradnost, pronásledování, těžkosti, posměch, opovržení a lhostejnost. Je to div a zázrak, že se tato hliněná nádoba, náš život v těle nerozsype pod tímto tlakem zvenčí. To všecko je znamení smrti, to všechno k nám patří, pokud jdeme životem s vírou v Ježíše Krista. Toto znamení si neseme do kostela, do práce, do školy, mezi lidi, před bližní každý den. A přece se má v této křehké keramice našeho života, všelijak ohrožené, roznášet a lidem podávat tak cenná věc, poklad Božího díla v Kristu, Boží moc a Boží sláva. Ten poklad víry, který neseme ve svém křehkém životě, má právě díky tomu, že jsme to my, pečeť smrti. Je to poklad, ale my jsme jako hliněná nádoba. A jen z Boží milosti jsme i my prostředníky, nositeli té slavné zvěsti o odpuštění a novém životě. Tedy pokud někdo uvěří našemu kázání, pak to není z nás, díky našim duchovním mohutnostem, ale jen díky Kristu. A Pán si povolává všelijaké "lazary" do své služby, povolává si za svědky lidi, kteří ani svým zjevem, ani vnějším projevem, ani světskými kvalitami příliš neimponují a nelákají. Takovým byl ostatně i apoštol Pavel, známé to "nedochůdče"…

Tato zvěst je pro nás velikým potěšením a povzbuzením. Kde jsou nesena věrně, pokorně a opravdově znamení Ježíšovy smrti, tam je patrné také to druhé: Ježíšův život, Ježíšovo vítězství, Ježíšova sláva. Jsme-li opravdu Kristovi lidé, pak náš život denně nese znamení jeho smrti, jeho utrpení a jeho umírání. Jsme-li vpravdě Kristovi, pak i v tomto životě na nás bude zjevný, patrný jeho věčný život, Kristova moc a jeho vzkříšení. Bude jisté, že naše lidská existence tady ponese obojí znamení – Kristovu smrt i Kristův život. Uvěřit v Ježíše znamená najít poklad. To je obrovská sláva. Ovšem nezapomeň, že až do konce svého života jej poneseš v lidské, křehké, všem náporům okolí vydané nádobě svého života a těla. To je nám určeno a uloženo od toho, který byl ukřižován pro naše hříchy a vzkříšen pro naši záchranu. Setkat se s Pánem znamená denně se mu připodobňovat v jeho smrti i v jeho vzkříšení.

A ještě jeden důležitý moment je třeba připomenout, i když ho mnozí křesťané neradi slyší – nést na svém těle znamení Ježíšovy smrti může znamenat a často znamená i to, že při křesťanu je věrnost Bohu provázena tím, čím při Ježíši Kristu – posměchem, opovržením, podezříváním, pohrdáním a urážkami. Také v tom neseme na svém těle jeho znamení. Prakticky to znamená, že se nemáme za každou cenu vyhýbat problémům, nesnázím, ztrátám, újmě, které přicházejí kvůli naší víře. Mnozí lidé chtějí mít pokoj za každou cenu. Křesťan těžko může mít snadný život, vypočítavý život. Ptáme se s Ježíšem: "Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá svůj život člověk zpět?" Nést pečeť, znamení jeho smrti znamená, že nebudeme uhýbat před nepříjemnostmi, že nebudeme vychytrale kličkovat a vypráskaně se vyvlékat ze svých povinností víry. Jednou provždy je konec vší diplomacie a chytračení. Je čas k přiznání a k vyznání! Abychom nezapřeli svého Pána a nebyli druhým pro smích a sobě k hanbě!

Pán Bůh vlastně chce, aby každý z nás ve svém životě co nejvěrněji opakoval Kristovu cestu, tj. napodoboval, imitoval, dělal podobně. Naše cesta bude vždycky jen napodobováním Krista, ale tato imitace má svou cenu. Je ovšem jen jeden Mistr a Pán, my jsme vždycky jen učedníci.

Můžeme procházet ledasčím nepříjemným, ale nemáme se stydět za to, co na nás přijde kvůli víře v Krista. Z naší věrnosti v nesnázích a těžkostech a utrpení, se totiž bude rozlévat světlo Kristovy lásky, pravdy a života. Bude na nás pak patrný jeho život, jak to Pavel říká. Jeho život bude patrný i v našem následování, na naší životní cestě v tomto světě. Z našeho života má být zřejmé, že spoléháme na Krista, z našich dnů má být slyšet odkaz k velikonočnímu ránu, ke světlu nového života. To na nás má být patrné při vší naší bídě. Nezapomínejme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář. Jsme prototypy Božího dění a Boží budoucnosti. Jsme tu proto, aby se i na nás zjevilo, co Bůh zamýšlí s tímto světem, co je nabízeno všem okolo nás. Jsme Božími velvyslanci s jedinečným posláním a úkolem. Tento těžký a nadlidský úkol je navíc nadlehčován Boží mocí a Boží blízkostí v Duchu svatém. Jde o Boží slávu a o to, aby přibývalo díků ke slávě Boží. Prozatím v našich rodinách, tam, kde pracujeme nebo chodíme do školy, tam kde žijeme.

Ještě mnohokrát budeme na této cestě následování klesat, budeme ji chtít opustit, budeme mít strach. Budeme sváděni svým nevěřícím okolím, budeme vrtkáni a pokoušeni. Ale pamatujme, že Ježíš ví, čím procházíme, jeho moc a síla se v našem životě vždy znovu projeví. Náš život má Kristem dané předznamenání, apoštol nám je připomíná, abychom tady nezněli falešně – "stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven". A proto neklesejme na mysli, viditelné je dočasné, neviditelné je však věčné. Když vytrváme, dostaneme věnec vítěze.

Amen